Ahoj, zrovna ležím v nemocnici v Olomouci a už asi 7 hodin čekám na operaci slepého střeva. Pacientku z postele vedle před chvilkou odvezli a co vím, tak ji tam dole oholili a musela se oblíct do zelené zástěry, kterou ji pak sundají.

Jsem Karolína a dovolte mi abych Vás zasvětila do svého příběhu. A jistě vím, že vy mi porozumíte. Již od základní školy jsem byla terčem posměchu. Každý se mi vysmíval, nejvíce kluci. Je mi 19 let. Nesnáším chlapce, mužství, a straním se jich. Je zde však jediný, nebo vlastně byl jediný, ale pro mě stále je. Jmenuje se Honza..pro mě Honzíček. Bylo mu 18 let a strašně jsem ho milovala, strašně moc, jenže mi neustále ubližoval, zraňoval a vysmíval se mi. Kdyby věděl, jak jsem do něho blázen. Miluju ho a vypracovala jsem mu k maturitě maturitní otázky ze zeměpisu. Usmál se na mě a poděkoval mi, protože jsem mu je dala už v lednu, věděla jsem, že je kluk a že si nedělá moc kvalitní zápisky, tak jsem mu je prostě udělala, a to jen z čisté lásky. Když jsem ho viděla se smát, tak jsem byla i za sebe šťastná, že je šťastný, ikdyž se mi třeba posmíval při zkoušení a říkal mi šprte! Věděla jsem, že to nemyslí vážně a že to je jen machrování před ostatními. Honzíček měl autonehodu. Nemohl za to, najednou se jeho tátovi objevilo auto v protisměru a prostě ho smetlo. Honzíček byl čtyři dny v hlubokém bezvědomí..... Nevěděla jsem co dělat, nejdříve jsem se bála že umře, ale později jsem si říkala, že by mohl zemřít a být jen se mnou v mém podvědomí. Navštívila jsem ho.. Když spal v umělém spánku tak jsem se ho mohla konečně dotknout, a pohladit po tvářích, po prsou.. krásně mu tlouklo srdíčko, které mělo být jen pro mě.... Tvářil se jako když spinká. Byl tak krásný, svalnatý, vysportované tělo a v tu chvíli patřil jen mě ! Jen neměl vlásky, které mu vyholili kvůli operaci mozku. Před nehodou měl krásně hnědé vlásky, učesanou ofinu, a krásné očíčka, která jsem si také prohlédla, z blízka, ale neměl v pořádku zorničky, doukal do prázdna a viděla jsem spíše jen bělmo. Řekla jsem mu co k němu cítím, a jak ho miluju, a že chci aby zemřel, aby mohl být jen se mnou. Prosila jsem i boha, aby ho vzal tam nahoru, a já abych mohla být s jeho duší zde. Honzííček zemřel 23.7.2012 Od té doby je jen můj. Jen já na něj denně myslím. Ta jeho už určitě někoho má.. myslím si to. Já ho miluju, denně si s ním povídám, radím se  sním a hlavně se mi o něm zdá. Je tak krásný paní Julie, jiného muže nechci, protože mi všichni tolik ublížili a šikanovali, určitě ani Honzíček tohle netušil, že takhle dopadne. Vždycky byl za borce, hrdinu, a ted je jen se mnou. Věřím že i Bůh mi dal sílu přečkat tu dobu, kdy o mě nevěděl, a od té doby kdy jsem se ho dotkla se mi splnil můj sen. Hladila jsem jeho ruce, pohladila ho.. Miluju ho paní Julie..... a je jen se mnou, už mi ho jikdy žádná coura a poběhlice nevezme!!!